Odstoupení od smlouvy je právní jednání, v jehož důsledku se zrušuje celý závazek od počátku. Znamená to, že musí dojít k navrácení vzájemných plnění. Pokud jste tedy například zaplatili za zboží a v souladu se zákonem odstupujete od smlouvy, musí vám prodejce vrátit vámi poskytnuté plnění (zpravidla peníze).
Na začátek je třeba zmínit, že odstoupení od smlouvy je jednostranné právní jednání, což znamená, že pro účinnost odstoupení není nutné schválení druhou stranou ani její jakékoli vyjádření. Důležité je rovněž poznamenat, že odstoupení od smlouvy je adresované právní jednání, což znamená, že je účinné od okamžiku kdy „dojde“ adresátovi.
Odstoupení od smlouvy „dojde“ pokud má adresát objektivní možnost se se zásilkou seznámit. Může se jednat o doručení poštou do poštovní schránky, kterou adresát užívá, nebo doručení e-mailem. Dojití zásilky však prokazujete vy. Pomoci si lze „domněnkou doby dojití“[1], která funguje tak, že pokud odešlete zásilku prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, má se za to, že zásilka došla třetí den po odeslání. Pokud odesíláte do jiného státu, pak tato lhůta činí patnáct dní.
Příklad: Odeslali jste e-mail, ve kterém odstupujete od smlouvy. E-mail jste odeslali na adresu, kterou druhá strana prokazatelně využívá[2]. K odstoupení od smlouvy dojde v okamžiku, kdy e-mail došel do e-mailové schránky adresáta.
KDY LZE ODSTOUPIT OD SMLOUVY?
Zákon stanoví, že odstoupit od smlouvy lze ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.[3]
ODSTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ UJEDNÁNÍ STRAN
Vzhledem k tomu, že české soukromé právo funguje na principu autonomie vůle, lze si sjednat ve smlouvě (nebo obchodních podmínkách) i jiné důvody, pro které lze odstoupit než ty, které stanoví zákon. Nicméně i zde zákon chrání spotřebitele a stanoví určité „mantinely“, například se nepřihlíží k ujednání, která
zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli.[4]
ODSTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ ZÁKONA
Zákon stanoví spoustu případů, kdy je možné odstoupit od smlouvy. Z důvodu větší přehlednosti zde rozdělujeme odstoupení na „obecné odstoupení“ a „odstoupení od spotřebitelských smluv“. Spotřebitelské smlouvy totiž mají jistá specifika, která spotřebitele chrání. Zákon upravuje také specifické případy odstoupení u konkrétních smluvních typů, jedná se o odstoupení od darovací smlouvy, kupní smlouvy, směnečné smlouvy, licence, zápůjčky, úvěru, zájezdu, díla a pojištění.
ODSTOUPENÍ V OBECNÉ ROVINĚ
A) Podstatné porušení smlouvy
Jestliže druhá strana podstatně poruší smlouvu, máte nárok odstoupit od smlouvy, i přesto, že odstoupení nebylo ve smlouvě ujednáno. Porušení smlouvy je považováno za podstatné, pokud již při uzavření smlouvy bylo zřejmé nebo muselo být zřejmé, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, kdyby o tomto porušení věděla.[5]
B) Prodlení druhé strany
V případě prodlení druhé strany s plněním lze od smlouvy odstoupit i v případě, že prodlením došlo k nepodstatnému porušení smlouvy.[6] Rozdílem však je, že v případě podstatného porušení prodlením lze odstoupit ihned a v případě nepodstatného můžete odstoupit až poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou ji poskytnete.
Příklad podstatného porušení: Společnost si objedná dort k příležitosti oslavy 50 let od založení. Dort je však vyhotoven až den po oslavách.
C) Vadné plnění
V obecné rovině, pokud dojde k vadnému plnění, jste především oprávněni požadovat odstranění vady. Pokud se však jedná o vadu, kterou nelze odstranit, nebo je její odstranění neúměrně nákladné, můžete od smlouvy odstoupit. Zde si dovolíme upozornit, že pokud jste v postavení spotřebitele, máte v případě vadného plnění o něco příznivější práva.
Příklad: Společnost si objedná drahý dubový pracovní stůl, který má přesné parametry, aby se tak akorát vešel do kanceláře. Stůl, který je dodán má však hluboké praskliny v konstrukci. Jedná se o podstatnou vadu, kterou nejde odstranit, a tudíž má kupující právo na odstoupení.
D) Vzájemné závazky
Zde se jedná o případy vzájemných závazků, kdy plníte jako první. V důsledku toho, že jste v nevýhodné pozici vás zákon chrání. Předně můžete odepřít Vaše plnění, pokud nastala neočekávaná situace, která by mohla ohrozit plnění druhé strany, a to až do doby, než vám druhá strana plnění poskytne. Odstoupit můžete tehdy, pokud udělíte druhé straně přiměřenou lhůtu k poskytnutí nebo zajištění plnění a tato lhůta marně uplyne.[7]
Příklad: Společnost má platit předem za dodávku zboží. Dodavateli však nečekaně shoří továrna a dostane se do problémů. Společnost může požadovat poskytnutí, nebo zajištění plnění. Pokud dodavatel v přiměřené lhůtě ani jedno neposkytne, může společnost odstoupit od smlouvy.
E) Zmaření volby u alternativních závazků
V momentě, kdy se můžete rozhodnout, jakým způsobem plnit a jedna možnost zanikne bez Vašeho přičinění, můžete od smlouvy odstoupit.[8]
Příklad: Ve smlouvě bylo nastaveno, že můžete plnit jak v penězích, tak poskytnutím těch nejlepších malin z Vaší zahrady. Pokud jedna z těchto možností zanikne, můžete od smlouvy odstoupit.
ODSTOUPENÍ OD SPOTŘEBITELSKÝCH SMLUV
Jak jsme již v článku několikrát zmínili, spotřebitelé jsou zákonem považováni za slabší stranu, a tudíž se jim dostává speciální ochrany. Výhody být spotřebitelem však nespočívají pouze v rozšířených možnostech odstoupení od smlouvy, ale především v právech z vadného plnění.
A) odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory
Objednáte-li si zboží online, můžete ve lhůtě 14 dní odstoupit od smlouvy bez udání důvodu.[9] Zákon zde chrání spotřebitele z důvodu, že nemá možnost se s danou věcí seznámit ještě před uzavřením smlouvy. V této lhůtě si má spotřebitel zboží otestovat a rozhodnout se, zda o něj opravdu stojí.
PŘÍKLAD: Objednání zboží přes internet.
Rovněž máte právo odstoupit ve lhůtě 14 dní od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory podnikatele. Ochrana spotřebitele je zde z důvodu možného prvku překvapení, nebo nátlaku na spotřebitele.[10]
PŘÍKLAD: Uzavření smlouvy na ulici.
B) Odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory v případě smluv o poskytování finančních služeb
Jestliže uzavřete smlouvu o poskytování finančních služeb přes internet, máte rovněž právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dní. Speciální pravidlo je zde stanoveno pro smlouvy o životním pojištění nebo o penzijním připojištění, kde je lhůta prodloužena na 30 dní.[11]
Finanční služby: Může se jednat o služby bankovní, úvěrově, platební nebo pojistné služby, smlouvy o penzijním připojištění atd.[12]
C) Odstoupení od smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby
Odstoupení se zde týká tzv. Timesharingových smluv. Úprava se tedy nevztahuje na klasické ubytování v hotelu, jelikož takové ubytování se vztahuje k jedinému nepřetržitému období užívání, zatímco podstatným znakem timesharingových smluv je několik takových období. V případě timesharingových smluv lze odstoupit rovněž ve lhůtě 14 dní v písemné formě.[13] I zde platí informační povinnost před uzavřením smlouvy.
D) Odstoupení od smlouvy z důvodu nekalé obchodní praktiky (5 ZOS)
Odstoupení od smlouvy je jednostranné adresované právní jednání, kterým můžete zrušit celý závazek od počátku. Institut odstoupení od smlouvy je zde pro ochranu smluvní strany, která je dotčena na svých právech jednáním strany druhé. Doufáme, že jsme vám v tomto článku celý pojem přiblížili a že vám článek pomohl se v problematice zorientovat. Pokud vás zajímají bližší informace k jednotlivým možnostem odstoupení, nezapomeňte mrknout na naše další články.
ZÁVĚR
Nyní se nacházíme v oblasti zákona o ochraně spotřebitele, který je oproti občanskému zákoníku veřejnoprávním předpisem. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví, co jsou to nekalé obchodní praktiky. Pokud je vaše právo dotčeno nekalou obchodní praktikou, můžete vedle nároků vyplývajících z občanského zákoníku odstoupit od smlouvy ve lhůtě 90 dní.[14]
[1] § 573 Zákona č. 89/2012, Sb., Občanský zákoník (dále jen“ OZ“).
[2] V případě e-shopu to bude například e-mail, na který odkazují kontaktní informace na webu
[3] § 2001 OZ
[4] § 1814 písm. d) OZ
[5] § 2002 OZ
[6] § 1978 OZ
[7] § 1912 odst. 2 OZ
[8] § 1927 odst. 2 OZ a § 1928 OZ
[9] § 1829 OZ
[10] VONDRÁČEK, Ondřej. § 1829 [Odstoupení od smlouvy]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 11.
[11] § 1846 OZ
[12] § 1841 OZ
[13] § 1861 OZ
[14] § 5d Zákona č. 634/1992 Sb., Zákon o ochraně spotřebitele