Spotřebitel je v mnoha případech chráněn zákonem jako slabší strana. Tato ochrana spočívá například ve zvýhodněné pozici při reklamaci zboží, v možnosti odstoupit od smlouvy bez udání důvodu a v dalších zvýhodněních, která mají vyrovnat „nerovnost sil“ mezi spotřebitelem a podnikatelem.
Důvodem této nerovnosti je skutečnost, že podnikatel se nachází ve svém „revíru“, tedy v oblasti, kde se profesionálně pohybuje. Oproti tomu spotřebitel může být v nevýhodě, například kvůli nižší ekonomické síle, nedostatku informací, nebo momentu překvapení.
JAK POZNÁME, KDO JE SPOTŘEBITELEM?
Podle zákona je spotřebitelem každá fyzická osoba, která uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání.
Z této definice vyplývají některé klíčové znaky spotřebitele:
1) Spotřebitelem může být pouze fyzická osoba
Právnické osoby (např. s.r.o., spolky, nadace atd.) nemohou být spotřebiteli.
Cizinec může být spotřebitelem – zákon nevyžaduje české občanství.
Pojem spotřebitele je chápán objektivně, což znamená, že nezáleží na individuálních znalostech a informacích, kterými osoba disponuje. I kdyby se tedy jednalo o člověka, který má v daném oboru zkušenosti, neznamená to, že nebude spotřebitelem. Rovněž pouhá skutečnost, že má osoba určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná v konkrétním případě jako spotřebitel. [1]
Příklady:
- Cizinec jako spotřebitel: Španěl si na dovolené v České republice koupí produkt přes internet. Má stejná práva jako český spotřebitel, včetně možnosti odstoupit od smlouvy do 14 dnů.
- Znalost v oboru nehraje roli: Martin, který se zajímá o výrobu a sbírání nožů, si koupí několik nožů pro osobní potřebu. Přestože se v oboru dobře orientuje, stále je spotřebitelem.
- Podnikatel v jiném oboru: Živnostník Zdeněk, který prodává zahradní nábytek, si objedná vymalování obývacího pokoje. Protože se nejedná o činnost související s jeho podnikáním, v tomto případě vystupuje jako spotřebitel
2) Spotřebitel nejedná v rámci své podnikatelské činnosti
Spotřebitelem je osoba, která uzavírá smlouvu za účelem vlastní, osobní potřeby.
Pokud OSVČ nebo jiná podnikající fyzická osoba uzavírá smlouvu mimo svou podnikatelskou činnost, stále je spotřebitelem.
Příklad:
- Živnostník, který provozuje účetní firmu, si koupí novou postel do ložnice. Protože tento nákup nesouvisí s jeho podnikáním, zůstává spotřebitelem.
KDO NEMŮŽE BÝT SPOTŘEBITELEM?
Spotřebitelem nemohou být:
1) Právnické osoby
obchodní společnosti, spolky, družstva nebo nadace nikdy nevystupují jako spotřebitelé, i kdyby se ocitly v nerovném postavení vůči protistraně.
2) Fyzické osoby jednající v rámci své podnikatelské činnosti
Pokud fyzická osoba uzavírá smlouvu v rámci svého podnikání nebo povolání, nemůže se domáhat ochrany spotřebitele, a to ani v případě, že se vůči protistraně nachází v nerovném postavení. Dle judikatury může být fyzická osoba podnikatelem i spotřebitelem zároveň, ale ne ve vztahu k témuž právnímu jednání.[2]
Příklady:
Živnostník nakupuje pro podnikání: Fotograf si koupí profesionální fotoaparát pro svou práci. Není spotřebitelem, protože nákup souvisí s jeho podnikáním.
Podnikatel nakupuje pro osobní potřebu: Tentýž fotograf si zakoupí televizi do obývacího pokoje. V tomto případě je spotřebitelem, protože nákup nesouvisí s jeho podnikáním.
JAKÉ VÝHODY MŮŽE MÍT SPOTŘEBITEL?
Spotřebitel je chráněn v mnoha různých situacích. Pokud uzavíráte smlouvu v postavení spotřebitele, uzavíráte takzvanou „spotřebitelskou smlouvu“, což vás zvýhodňuje například ve specifických možnostech odstoupení od smlouvy,[3] v příznivějším reklamačním procesu[4], v možnosti namítat nicotnost zneužívajících ujednání a v mnoha dalších situacích. [5]
ZÁVĚR
Děkujeme, že jste si přečetli tento článek až do konce. Věříme, že nyní lépe poznáte, kdy se osoba nachází v postavení spotřebitele. Jedná se o klíčové téma, jelikož postavení spotřebitele má nezanedbatelný význam pro právní vztah. Postavení spotřebitele totiž nastavuje specifická pravidla, limity a možnosti, které se od právního vztahu, ve kterém spotřebitel nevystupuje, odlišují. Pokud vás zajímá více, nezapomeňte se podívat na naše další články.
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012.
[2] Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku se spisovou značkou 32 Cdo 1983/2014 potvrdil, že fyzická osoba nemůže být současně podnikatelem i spotřebitelem v rámci jedné transakce
[3] Např. možnost odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem do 14 dní od uzavření smlouvy
[4] Např. domněnka vadnosti dle § 2161 odst. 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
[5] § 1815 OZ