Fakultní nemocnice Královské Vinohrady provozovala v areálu svého zdravotnického zařízení placené parkoviště. Cílem tohoto opatření bylo regulovat dopravní zatížení a zlepšit dostupnost pavilonů pro sanitky a urgentní pacienty. Vybírání poplatků technicky zajišťoval podnikatel P. F. na základě smlouvy s nemocnicí. Vybrané částky byly odváděny zpět nemocnici, která stanovila výši poplatků, vymezila režim užívání a určovala výjimky. Nemocnice neměla pro tuto činnost živnostenské oprávnění.

Na základě kontroly zahájil živnostenský úřad správní řízení a uložil nemocnici pokutu 50 000 Kč za neoprávněné podnikání. Nemocnice se bránila žalobou a následně kasační stížností.

Stěžovatelka argumentovala tím, že účelem zpoplatnění nebylo dosažení zisku, ale pouze regulace množství vozidel v areálu, aby mohl být naplněn hlavní účel nemocnice – poskytování zdravotní péče. Dále bylo argumentováno tím, že činnost nevykonávala sama, ale zajišťoval ji podnikatel P.F. V neposlední řadě bylo argumentováno tím, že jiné metody regulace selhaly a že nedošlo k hospodářskému obohacení kvůli provozním nákladům.

Závěr soudu

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze. Uvedl, že nemocnice naplnila všechny znaky podnikání dle § 2 živnostenského zákona. Činnost vybírání poplatků za parkování byla soustavná, samostatná, vykonávaná vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vedla k hospodářskému prospěchu, ať již přímému, nebo ve formě úspory nákladů. Skutečnost, že technické zajištění prováděl podnikatel P. F., podle soudu neoslabuje odpovědnost nemocnice, neboť ta sama stanovila pravidla parkování, výši poplatků a přijímala výnosy. Činnost je provozována za účelem zisku, neboť je úplatná a celá tržba je příjmem stěžovatelky. Účel činnosti, tedy snaha regulovat dopravu a zajistit přístup záchranné služby není rozhodující pro právní posouzení; rozhodující je objektivní povaha činnosti. Nemocnice proto vykonávala činnost, která byla předmětem živnosti, aniž by měla živnostenské oprávnění. Soud se dále pozastavil nad výší uložené pokuty, která mu připadala přísná s ohledem na motivaci nemocnice. Nicméně protože stěžovatelka výši sankce výslovně nenapadla, nemohl k tomuto aspektu přihlédnout a ponechal rozhodnutí v platnosti.

Komentář a praktické dopady

Delegování činnosti na třetí osobu automaticky neznamená zánik odpovědnosti, zvlášť pokud delegující subjekt danou činnost organizuje, kontroluje a stanovuje podmínky. V takovém případě provozuje živnost a to i v případě, kdy je třetí osoba pověřena výkonem činnosti jen zčásti. 

Rozsudek dále ukazuje, že není důležité, jaká je motivace pro provozování úplatné činnosti, ale je třeba činnost posuzovat objektivně. Záleží pak především na naplnění znaků provozování živnosti podle živnostenského zákona.

Nejvyšší soud dále chápe zisk nejen jako přímý hospodářský výnos, ale i jako jakýkoli ekonomický prospěch – např. úspora jiných prostředků.

Veřejné subjekty si tedy od vydání rozsudku musí zhodnotit, zda jejich vedlejší činnosti naplňují znaky živnosti, a stejně jako soukromé subjekty si případně musí opatřit živnostenské oprávnění. Veškeré subjekty pak musí brát v potaz, že delegování určité činnosti na třetí osobu neznamená, že neprovozují živnost a že jsou zbaveni odpovědnosti.